Mariánské Lázně

Mariánky, to byla láska na první pohled. Od té doby se tam vracím a jednou bych možná chtěla i zůstat. Kouzelné lázeňské město, které má tolik co nabídnout. Ať už jste příznivci osvěžujících zdravotních procedur, kavárenských sedánků, vycházek do lesa nebo korzování kolonádou za poslechu libých tónů zpívající fontány, každý si najde to svoje. My jsme se vypravily v květnu 2024 na takovou malou víkendovou dámskou jízdu a i když nám počasí zrovna moc nepřálo, odjížděly jsme obě odpočaté a nadmíru spokojené. Už teď se těším, až se tam zase dostanu. 

Kolonáda Maxima Gorkého.

Pohled z Mírového náměstí.

Kolonáda Karolinina a Rudolfova pramene.

Kolonáda Karolinina a Rudolfova pramene.

Pohled na kolonádu Karolinina a Rudolfova pramene směrem od hlavní kolonády.

Městská knihovna ♥

Kolonáda Maxima Gorkého - pohled od pavilonu Křížového pramene.

Kolonáda Maxima Gorkého 

   

Detail výzdoby kolonády M. Gorkého.

Zamyšlená paní u kolonády, která mi připomíná mojí babičku :)

Vynikající štrůdl s vanilkovým krémem v kavárně Wiener Cafe. 

Bohužel chátrající bývalý věhlasný hotel Wiemar, později Kavkaz na Göetheově náměstí.

Kolonáda Ferdinandova pramene.

Ferdinandův pramen.

Sady Václava Skalníka.

Zpívající fontána. 

O MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH

Mariánské Lázně jsou druhé největší české lázně. Pouhých 100 let stačilo k tomu, aby toto krásné město dosáhlo proslulosti a stalo se pojmem v evropském i světovém lázeňství. Mariánské Lázně nepatří mezi stará lázeňská místa. V Čechách jsou daleko starší lázně - Teplice a Karlovy Vary. Mariánské Lázně vyrůstaly až v 1. pol. 19. století. Teprve v roce 1808 dostaly jméno podle obrazu panny Marie umístěného nad jedním z pramenů a až za dalších 10 let status veřejných lázní. 

Na přelomu 19. a 20. století se staly přitažlivým místem pro evropskou smetánku, aristokracii i mnohé kulturní osobnosti. Ti všichni si sem jezdili odpočinout a léčit močové kameny, dnu, revmatismus nebo nemoci dýchacích cest. 

PRAMENY 

Mariánskolázeňské prameny minerálních vod, nazývaných původně "tepelské", byly známy dávno před založením samotných lázní. Studené perlivé kyselky vyvěraly na velkém území, které náleželo nedalekému premonstrátskému klášteru, v krajině řídce osídlené a kvůli bažinám špatně dostupné. Z roku 1528 se dochoval dopis krále Ferdinanda I., který dal do Prahy poslat k analýze vzorek pramene vody vyvěrající v okolí tehdy již existujících Úšovic. Uvažovalo se totiž, že by se z vody se slanou příchutí mohla dobývat kuchyňská sůl. Teprve později se prokázalo, že odparek z tzv. Ferdinandova pramene tvoří Glauberovu sůl s projímavými účinky. 

Jelikož je podzemí okolo Mariánských Lázní velmi pestré, dalo vzniknout řadě minerálních vod - studených železnatých kyselek odlišného chemického složení s různými léčebnými vlastnostmi. Vyvstává otázka, kolik je tu těch pramenů vlastně je. V nejbližším okolí jich vyvěrá přes 100 a ve městě samotném kolem 40. K pití se však používá šest hlavních pramenů: Křížový, Ferdinandův, Rudolfův, Karolinin, Ambrožův a Lesní pramen. 

Zdroj informací: Jan Třeštík - Mariánské Lázně.